Jana Zapletalová
(Historička umění – Univerzita Palackého v Olomouci)
Nástěnné malby Carla Innocenza Carloniho (1686–1775) v Clam-Gallasově paláci v Praze patří i v mezinárodním kontextu mezi významná díla tohoto malíře a těší se velké známosti stejně jako celý palác, který se kvalitou architektury a velkoryse pojaté interiérové výzdoby řadí k nejvýznamnějším barokním šlechtickým sídlům Evropy.
V paláci byly známy Carloniho nástěnné malby ve čtyřech sálech a na klenbě schodiště. Podle smlouvy, kterou umělec 15. května 1727 uzavřel s hrabětem Filipem Josefem Gallasem, se Carloni zavázal vytvořit výmalbu schodiště a celkem šesti místností západního křídla piana nobile (vstupní sál, antekamera, přijímací sál, parádní ložnice, galerie, kabinet). Ve schodištní hale a vstupním sále měly být podle smlouvy kromě stropů dekorovány malbami i stěny, byť o těchto výtvarných dílech nebylo dlouho nic známo.[1]
K nálezu výzdoby stěn schodiště došlo teprve v rámci restaurátorských prací probíhajících v Clam-Gallasově paláci na jaře 2020. Tato část výmalby sestává ze dvou rozměrných, iluzivními architektonickými rámy lemovaných polí delších stěn schodištní haly a čtveřice užších výškových polí mezi okny východní stěny a po stranách vstupů do sálů. O autentických Carloniho malbách, respektive jejich fragmentech, si dnes bohužel můžeme udělat bližší představu již pouze z fotografické dokumentace pořízené v průběhu restaurátorských prací.[2] Ta dokládá téměř celoplošně narušenou vrstvu intonaca s rytou podkresbou. Pouze na velmi malých plochách intonaca dochovaného v plném rozsahu jeho tloušťky včetně malířské vrstvy jsou dobře patrné i zbytky původní barevnosti. Mnohdy však byla malba vydřena až na podkladovou vrstvu omítky (arriccio).
Nově nalezené nástěnné malby prošly v letech 2020–2021 restaurátorským zásahem, který realizovala firma AKANT HISTORY s.r.o. na objednávku PRACOM s.r.o. Výsledkem byla celoplošná přemalba, která z dochovaných obrysů postav a základního rozvržení kompozice původních nástěnných maleb Carla Innocenza Carloniho vychází jen volně. Kvalita provedení i koncepční a ideová východiska zásahu vzbudila nejen na domácí, ale i mezinárodní úrovni zásadní výhrady a kritiku. Zvlášť palčivé otázky, které navíc nesou potenciál v širší (nejen) odborné veřejnosti obecně diskutovat způsoby přístupů k fragmentárně dochovaným dílům minulosti, vyvolává samotné koncepční rozhodnutí nejen o plném plošném odkrytí a prezentaci fragmentů nástěnných maleb, ale především rozhodnutí malby plně rekonstruovat.
Průběh restaurátorského zásahu – skutečnosti a otázky
Za nešťastným výsledkem jinak finančně velkoryse koncipované obnovy barokního paláce stojí podle mého názoru řada nesrovnalostí formálního charakteru, které lze dobře vysledovat položíme-li jednotlivá rozhodnutí týkající se maleb na schodišti do chronologické souslednosti.
Při pohledu zpět a při vědomí dnešního výsledku je nutno se podivovat nad tím, jak se hodnocení nálezu postupně proměňovalo. Prvotní zprávy totiž byly optimistické, a naopak vyzdvihovaly hodnotu i stupeň zachování tohoto bezesporu významného výtvarného díla. Hned po objevu maleb Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Praze (dále jen NPÚ ÚOP v Praze) na počátku března oznámilo zástupci Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen MHMP), že „6. 3. 2020, byly prezentovány konečné sondy na stěnách hlavního schodiště. … Nálezy na stěnách 2. patra (3. n. p.) – v prostoru závěru schodiště na stěnách navazujících na umělecky zdobený strop celého schodišťového prostoru – s výjimkou čela proti schodišti – potvrdily rozsáhlé a zachované partie s náročnou figurální malířskou výzdobou. Tato je vyvedena zjevně ve vysoké umělecké úrovni.“[3] Magistrátu se navíc později (18. března) dostalo i potvrzení této skutečnosti psaného jménem ředitele NPÚ ÚOP v Praze.[4]
Nabízí se otázka, jak Carloniho práce na stěnách tehdy vypadaly. Mohli opravdu autoři výše uvedených dopisů označit fragmenty, které zachovávají původní malbu v řádu několika jednotek procent, jak je zjevné z mé fotografické dokumentace z 21. června 2020, slovy „rozsáhlé a zachované partie s náročnou figurální malířskou výzdobou. Tato je vyvedena zjevně ve vysoké umělecké úrovni“? Anebo hned na počátku obnovy, v období mezi březnem a červnem, kdy restaurátoři zjevně očistili malby od novějších vrstev vápenných nátěrů, mohlo dojít k významným ztrátám na malovaném souvrství. První mnou pořízená dokumentace již bohužel ukazuje malířské dílo v očištěném stavu po proběhnuté první etapě restaurátorského zásahu.[5] V archivu NPÚ ÚOP v Praze se přitom nepodařilo najít závazné stanovisko ani jiný dokument, který by tento zákrok povolil. Je třeba se ptát, kdo vydal rozhodnutí k celoplošnému odkrytí nástěnných maleb? Kdo a z jakých důvodů přikročil k tak rozsáhlému odkryvu, pakliže se malované souvrství dochovalo v torzálním stavu představujícím několik jednotek procent původního rozsahu? Opravdu se pod vrstvami pozdějších vápenných nátěrů nacházela pouze torza, jež dokumentují moje fotografie? Jak potom vysvětlit obsah zmíněných dvou dopisů?
Na tyto otázky by jasně odpověděla podrobná dokumentace provedeného zásahu. V archivu NPÚ ÚOP v Praze se mi však nepodařilo dohledat žádné obrazové či textové dokumenty, které by se sond a následného celoplošného odkryvu týkaly. Snad potřebné vysvětlení a fotodokumentaci v alespoň standardním rozsahu a kvalitě najdeme v restaurátorské zprávě. Ta však k datu vzniku tohoto textu (březen 2023) nebyla údajně předána na NPÚ ÚOP v Praze, a to přestože k ukončení restaurátorských prací došlo již v lednu 2021.
Jaký byl další osud odkrytých maleb? Jak dokládají i fotografie z mé návštěvy, byl 21. června 2020 restaurátorský zásah již v plném běhu. Nejpozději k tomuto datu došlo k vytmelení některých míst a provedení částečné rekonstrukce ryté podkresby. Na řadě ploch restaurátoři štětcovou podkresbu zvýraznili nebo realizovali zcela nově podle podkresby ryté. Malby už navíc začali i retušovat. Alarmující ovšem je, že výše uvedené a na první pohled ne zcela koncepčně plánované zahájení poměrně razantních vstupů do struktury dochovaného díla probíhalo nezávisle na činnosti odpovědných orgánů památkové péče, protože k vydání závazného stanoviska týkajícího se realizace výše uvedených zásahů došlo teprve 30. září 2020 (ředitelem signováno až 1. října 2020).
Zjevně teprve v průběhu prací (16. července 2020) restaurátor Tomáš Skořepa vypracoval návrh postupu, jakým způsobem mají být nalezené fragmenty restaurovány.[6] V této době už přinejmenším téměř měsíc k jejich restaurování fakticky docházelo.[7] Pokládám rovněž za nepřijatelné, že návrh na restaurování nepochybně mezinárodně významné umělecké památky obsahuje jedinou fotografii (na titulní straně) a textová část má rozsah jedné a půl strany. Zatímco práce patrně nerušeně postupovaly, jejich schvalování odpovědnými institucemi teprve začínalo. V polovině srpna MHMP požádal jménem ředitele odboru Jiřího Skalického NPÚ ÚOP v Praze o zpracování písemného vyjádření k předloženému návrhu na restaurování fragmentů nástěnných maleb do 20 dní od doručení této žádosti.[8] S mírným, a vzhledem k letnímu období dovolených snad i pochopitelným zpožděním, toto vyjádření NPÚ ÚOP v Praze jménem svého ředitele opravdu zaslal MHMP, a to v druhé polovině září.[9]
Následně pak na samém počátku října magistrát vydal rozhodnutí a související závazné stanovisko.[10] Potvrdil v nich postup navržený restaurátorem Skořepou ve zmíněném dokumentu z poloviny července 2020. Rozhodnutí samo o sobě však obsahuje zavádějící formulace. Měly být mimo jiné provedeny „retuše základní barevnosti freskové malby“ (tuto větu pokládám z odborného hlediska za nesrozumitelnou) a „náznakové rekonstrukce dekorativních a figurálních maleb“. Závazné stanovisko dále uvádí, že: „…budou předloženy na místě vzorky rekonstrukcí, doplňků, barevnosti a finálních úprav. Celkové vyznění rekonstrukcí těchto maleb bude výrazně slabší než originální nástěnná malba.“[11] Jestli autoři výrazem „slabší“ měli na mysli slabší z hlediska kvality, tak se literu závazného stanoviska vskutku podařilo naplnit bez výhrad. Ale patrně tím pisatel měl na mysli něco jiného, snad intenzitu barevného působení?
Rozsah prací však mezitím nabral zcela jiný směr, jak ukazují fotografie, které jsem pořídila pro studijní účely během své druhé návštěvy 2. října 2020.[12] Ty dokládají, že restaurátorský zásah se už blížil svému dokončením, a nalezené fragmenty scelily rekonstrukce téměř celoplošného charakteru. Je proto evidentní, že postup uvedený v závazném stanovisku, které bylo podepsáno pouze den před mojí návštěvou, dodržen nebyl. Jak nešťastná „obnova“ maleb na schodišti dopadla, se mohou od slavnostního otevření paláce, uspořádaného v září 2022, přesvědčit i sami návštěvníci.
Podstata problému
Nedodržení zákonných postupů z hlediska formálního průběhu, které vyplývá z výše uvedeného, vnímám jako důležitý, avšak nikoliv klíčový problém. Tím je podle mého především mnohačetné selhání provádějících restaurátorů i památkového dohledu zástupců NPÚ ÚOP v Praze ve věci nedostatečné kvality a nevhodné koncepce realizace restaurátorského zásahu. Odpovědnost přitom spadá především na orgány památkového dohledu, které navržený postup restaurátorů bez připomínek a patrně bez širší oborové diskuze v plném rozsahu schválily, což pokládám za zásadní chybu, dozor realizovaly zřejmě čistě formálně a nevhodnou koncepci oficiálně posvětily ex-post.
Nově objevené fragmenty nástěnných maleb významného italského malíře Carla Innocenza Carloniho byly patrně nevratně zničeny. Jakkoli se dochovaly pouze torzálně, i tak představovaly cenný doklad o Carloniho malířské technice i o tom, jak původní kompozice vypadala. Osobně pokládám vzhledem ke stavu jejich dochování za velmi sporné, zda se mělo přistoupit k celoplošnému odkryvu. V každém případě však nemělo dojít k „ideální“, ve skutečnosti falzifikující rekonstrukci. Byl-li už i přes nedostatečný stav dochování proveden plošný odkryv zbytků výmalby, mělo být v každém případě vše pečlivě zdokumentováno v nálezovém stavu pro budoucí studijní účely. Pakliže se stav maleb vzhledem k ostatnímu jinak intaktně dochovanému prostoru ukázal být nevyhovující, nabízelo se zakonzervovat je a opětovně zakrýt celoplošným a barevně vhodným reverzibilním nátěrem.
Stávající podoba maleb nemá nic do činění s rukopisem Carla Innocenza Carloniho. S původním dílem nesdílí nic víc než částečné obrysy postav a přibližné znázornění kompozice. Míra falzifikace původního malířského souvrství je tak velká, že vzbuzuje otázku, zda při restaurátorském zásahu nedošlo i k dezinterpretaci původního námětu. Aktuálně malba znázorňuje téma Éós a Tithónos (lat. Aurora a Tithónus). Jak ale dokládají archivní dokumenty týkající se bozzet pro Clam-Gallasův palác a další indicie, malba měla původně snad zachycovat téma Diany a Endymiona. Šlo o námět pro Carloniho tvorbu charakteristický, který malíř ztvárnil rovněž na jiných místech místech (Palazzo Gallarati Scotti v Miláně, Palazzo Agliardi v Bergamu).[13] Tato nejistota týkající se námětů původní Carloniho malby vzbuzuje společně s textem návrhu na restaurování otázku, zda vůbec a případně v jaké kvalitě byl před započetím restaurátorského zásahu realizován uměleckohistorický průzkum. Ten by, včetně příslušných archivních rešerší, v tomto případě na mezinárodní úrovni, měl být standardem každého restaurátorského zásahu, natož v případě tak významné památky, jakou Clam-Gallasův paláce bezesporu je.
Z etického hlediska tak pokládám za nepřijatelné vůbec spojovat dnešní podobu výmalby na stěnách schodiště Clam-Gallasova paláce se jménem slavného italského umělce, který vedle Giovanniho Battisty Tiepola patřil mezi nejproslulejší evropské freskaře své doby. Malby na schodišti jsou dnes čistě jen autorským novotvarem provádějících restaurátorů. Originální části přitom nelze rozeznat od novodobých zásahů. Taková podoba celoplošných rekonstrukcí je podle mého názoru nejen neobhajitelná, ale i v rozporu s požadavkem stanoveným v závazném stanovisku, podle něhož mělo dojít k „náznakové rekonstrukci“. Jakou cenu vůbec mají novodobé, z principu poněkud kostrbaté výtvory restaurátorů, vzniklé jen na základě částečně dochovaných obrysů původního díla a patrně špatně pochopené kompozice? To platí nejen z hlediska odborníků ale i laické veřejnosti, jíž by estetické kvality i význam původních výtvarných děl měly být prezentovány bez nežádoucích zkreslení. Totální rekonstrukce nástěnných maleb plně vychází z ideové projektové koncepce rehabilitace interiérů paláce jako celku, a to zcela bez zřetele významu a kvalit jednotlivých dochovaných prvků výtvarné výzdoby a zcela bez vazby na historickou skutečnost a možnosti její zodpovědné prezentace současným divákům. Je pravděpodobné, že restaurátorský zásah na nástěnných malbách ve schodišti Clam-Gallasova paláce se doslova stal – tak jako řada jiných případů – pouhou „subdodávkou“ rozsáhlé stavby a obětí mašinérie formálních postupů a tlaků na čerpání finančních dotací bez individuálního přístupu k uměleckému dílu a jeho hodnotám.
Ze všech očividných selhání památkové péče pokládám ovšem nakonec za to nejvážnější to, že stávající podoba rekonstruovaných maleb zásadním způsobem znehodnotila divákův vjem z unikátního prostoru schodiště Clam-Gallasova paláce. Nepříznivě totiž svou bazální výtvarnou kvalitou narušuje vnímání výjimečně kvalitních nástěnných maleb na klenbě schodiště, stejně jako štukových dekorací a dalších původních prvků. Domnívám se, že by se mělo zvážit celoplošné zamalování zdánlivě „restaurovaných“, ve skutečnosti však zničených maleb, aby nenarušovaly estetický účinek monumentálního schodiště.
[1] Recentně Jana Zapletalová – Martin Krummholz, Newly Uncovered Wall Paintings by Carlo Innocenzo Carloni in the Main Staircase of the Clam-Gallas Palace in Prague, Umění LXVIII, 2021, s. 310–324.
[2] Tyto fotografie pořídila pro soukromé studijní účely Jana Zapletalová 21. června 2020.
[3] Dopis Jana Malouška (NPÚ ÚOP v Praze) Lukáši Stránskému (MHMP) z 6. 3. 2020, č. j. NPÚ-311/20311/2020, sp. zn. 826.
[4] Dopis Jaroslava Podlisky (vyřizoval Jan Maloušek) Lukáši Stránskému z 18. 3. 2020, č. j. NPÚ-311/20311/2020, sp. zn. 826 (dopis má stejné číslo jednací jako dopis Jana Malouška Lukáši Stránskému z 6. 3. 2020, rovněž obsah je téměř identický).
[5] Fotoarchiv autorky.
[6] Tomáš Skořepa, Návrh restaurování nálezů pozůstatků barokních maleb na stěnách horního patra schodiště Clam-Gallasova paláce v Praze, Praha 2020 (NPÚ ÚOP v Praze, inv. č. 490/20). Dokument je datován 16. 7. 2020.
[7] Viz fotodokumentace autorky z 21. 6. 2020.
[8] Dopis Jiřího Skalického neupřesněnému zástupci NPÚ ÚOP v Praze, ze dne 11. 8. 2020 (č. j. MHMP 1239413/2020, sp. zn.: S-MHMP 1203547/2020, vyřizovala Vladislava Pošvová).
[9] Dopis Jaroslava Podlisky Vladislavě Pošvové (MHMP) z 21. 9. 2020 (č. j. NPÚ-311/62872/2020, sp. zn. 820.4, vyřizovala Petra Hoftichová).
[10] Rozhodnutí Jiřího Skalického (vyřizovala Vladislava Pošvová), č. j. MHMP 1487091/2020, sp. zn. S-MHMP 1203547/2020. Jiří Skalický elektronicky podepsal 1. 10. 2020.
[11] Ibidem.
[12] Fotoarchiv autorky.
[13] Pro argumentaci srov. Zapletalová – Krummholz (pozn. 1); Jana Zapletalová, Bozetti von Carlo Innocenzo Carlone für die Wandgemälde im Prager Clam-Gallas-Palais, in: Christian Schoen (ed.), Frisoni. Retti. Carlone. Lombardische Künstlerfamilien im Europa des 18. Jahrhunderts, Ansbach 2022, s. 195–213.