V červnu 2014 byly v Praze odhaleny dva pomníky, které vyvolaly silně negativní reakce – zejména v té části kulturní veřejnosti spojené s výtvarným uměním. Památník československým letcům, kteří za války bojovali v britské RAF, v podobě okřídleného lva na Klárově od Colina Spofforthe a pomník – busta Alexandra Sergejeviče Puškina na Puškinově náměstí v Bubenči od Vladimíra Alexandrovič Surovceva spojuje přes veškeré rozdíly několik rysů: zřetelné politické pozadí nebo skutečnost, že finanční náklady na sebe vzali zahraniční dárci, kteří pro jejich realizaci zvolili autora ze své země. Tím nejvýraznějším společným znakem je však jejich silně konzervativní formální pojetí, jež souvisí s tím, že oba autoři nejsou výraznými tvůrčím osobnostmi. Z výše uvedeného vyplývá, že sochy byly objednány a realizovány „shora”, bez silné poptávky v českém prostředí a bez účasti odborné veřejnosti na formulaci zadání a na výběru místa a autora. Podobně problematické dary už známe z nedávné minulosti (např. socha Tarase Ševčenka na Smíchově) nebo z jiných míst (socha Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích). Tyto opakující se případy, které představují trvalé znehodnocení prostředí našich měst, vedou UHS k tomu, aby k nim zaujmula jednoznačné stanovisko.

Osazování umění ve veřejném prostoru je z největší části v kompetenci městských samospráv, případně orgánů památkové péče, byť iniciativa často vychází od jedinců či spolků. Města si však často neuvědomují, že vznik soch, pomníků a pamětních desek je náročným procesem. Jestliže totalitní pomníky byly zcela v režii státní moci a názor veřejnosti byl téměř zcela vyloučen, ty demokratické by měly být doprovázeny diskusí a jejich realizace by se měla řídit jasnými pravidly. Platí to i v případě, kdy jejich vznik je spojen s darem, který sám o sobě nemůže být důvodem realizace pomníku a obejití zmíněných pravidel. Vedle citlivé problematiky umělého vytváření míst paměti konkrétního (národního) společenství jsou důležitou součástí vzniku každého pomníku i otázky umělecké, na něž mohou dát kompetentní odpověď pouze příslušní odborníci, ať už historici umění a architektury nebo významní umělci. Veřejná diskuse nad smyslem a podobou pomníku je velmi důležitým přínosem pomníku, možná stejně významným jako hmotný artefakt. Má-li se ovšem diskuse nějak pozitivně projevit ve výsledné realizaci, musí být vedena před jejím vznikem, nikoliv až ex post, jako se to stalo ve zmíněných dvou případech! UHS je vždy připravena pomoci jak metodicky, tak i vysláním historiků umění do příslušných komisí.