V úterý 22. června 2021 se uskutečnila valná hromada Uměleckohistorické společnosti. Z důvodu protiepidemických opatření bylo setkání uspořádáno on-line na platformě zoom.

Spolkový program

Valnou hromadu ve 12:30 h zahájil profesor Rostislav Švácha, předseda UHS. Vzhledem k nízkému počtu účastníků byl začátek spolkového programu odložen o půl hodiny.

V souladu s jednacím a organizačním řádem UHS byla zvolena sčítací komise, jejímiž členy se stali Jan Dienstbier, Johana Lomová a Tereza Koucká. Dále byla sestavena a zvolena návrhová komise ve složení Lubomír Slavíček, Petr Jindra a Anna Pravdová. Poté byla předsedou navržena a následně zvolena zapisovatelka zápisu z valné hromady, Anežka Mikulcová, ověřovateli zápisu se stali Tomáš Winter a Martin Mádl.

Johanka Lomová jménem organizačního výboru seznámila zúčastněné s podrobnostmi připravovaného 7. sjezdu historiků a historiček umění na téma Infrastruktury (dějin) umění. Představila jeho třídenní program složený z teoretické části a ze sobotní exkurze, která patrně zamíří do Horního Jiřetína a Teplic. Posluchačům bylo představeno všech šest sekcí s jejich odbornými garanty, v nichž postupně zazní třicet tři příspěvků. Výbor zdůraznil, že jednoznačně preferuje prezenční konání sjezdu. V případě nepříznivé epidemiologické situace bude upřednostněno přesunutí akce na nový termín.

Martin Mádl přítomné upozornil na nové webové stránky a vyzval k jejich využití a k zasílání příspěvků, týkajících se oboru dějin umění. Příspěvky mohou na stránky vkládat zástupci institucí a pracovních týmů prostřednictvím účtů nebo je mohou zasílat redakci.

Profesor Rostislav Švácha, předseda UHS, přednesl Zprávu o činnosti výboru UHS za uplynulé období. Dále byla přednesena Zpráva o hospodaření UHS připravená Kristinou Uhlíkovou. S obsahem obou zpráv se můžete seznámit zde.

UHS následně udělila cenu Josefa Krásy a cenu UHS. První z cen byla udělena Jakubovi Hauserovi za významný knižní počin v uplynulém roce, kterým je kniha Sans retour: Výtvarníci ruské emigrace v meziválečné Praze, Praha [PNP] 2020. Kniha vychází z autorovy dizertace úspěšně obhájené na ÚDU FF UK. Laudatio přednesl Tomáš Winter, který byl po zesnulém Vojtěchu Lahodovi vedoucím této dizertační práce.

Cena UHS byla udělena Věře Linhartové. První laudatio přednesla Anna Pravodvá, která připomněla počátky profesní kariéry Věry Linhartové včetně jejího zájmu o barokní architekturu, působení v Alšově jihočeské galerii a významné výstavní počiny týkající se abstraktní a imaginativní malby. Druhé laudatio proslovila Helena Čapková a zaměřila se na výrazné badatelské téma Věry Linhartové, tedy japonské umění, kdy mj. vzpomněla na její významné výstavní projekty v Centre Pompidou.

Odborný program: Digitalizace ve vztahu
k dějinám umění a kulturnímu dědictví

Od 15:30 h proběhl odborný program valné hromady na téma: Digitalizace ve vztahu k dějinám umění a kulturnímu dědictví. Program odborného setkání připravili a diskusi moderovali Kateřina Horníčková (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích) a Lukáš Pilka (VŠUP). V diskusním setkání vystoupili Wendy Coones (Danube University Krems), Michal Čudrnák (SNG Lab), Jana Horáková (Masarykova univerzita), Václav Janoščík (Akademie výtvarných umění v Praze), Miroslav Kindl (Muzeum umění Olomouc), Jan Skřivánek (Artplus), Tereza Škvárová (Otevřené sbírky) a Eva Vele (Wikimedia Commons).

Michal Čudrnák (SNG Lab) se ve svém příspěvku věnoval katalogizaci děl výtvarného umění v podobě on-line katalogů a dalších digitálních produktů na příkladech on-line katalogu www.webumenia.sk, který obsahuje výtvarná díla ze sbírek slovenských galerií evidovaných v Centrální evidenci děl výtvarného umění. Promluvil též o projektu Čas-opis 1989. Představil rovněž výhody a nevýhody agregátního a vlastního sdílení při přípravě on-line katalogů.

Miroslav Kindl (Muzeum umění Olomouc) prezentoval projekt Nahráno – Otevřeno, na němž se podílí Muzeum umění Olomouc, Moravská zemská knihovna a Knihovna Akademie věd ČR. Cílem tohoto projektu je mimo jiné digitalizace knihovny olomouckého arcibiskupství (včetně jejího hudebního archivu) a následně zveřejnění veškerého digitalizovaného materiálu široké veřejnosti. Za tímto účelem byla založena dvě digitalizační pracoviště v Kroměříži a v Olomouci. 

Václav Janoščík (Akademie výtvarných umění v Praze) se věnoval teoretickému kontextu digitalizace. Definoval a zhodnotil řadu zajímavých pojmů spojených s digitalizací, jakým je digitální kapitalismus, kapitalismus platforem, dystopický realismus atd., a dotkl se rovněž tématu etiky práce.

Jana Horáková (Masarykova univerzita v Brně) se stejně jako její předřečník zabývala digitalizací ve vztahu k současnému umění, konkrétně posluchače seznámila s potenciálem umělé inteligence a Media Art Live Archive, jehož cílem je mimo jiné zprostředkování tvorby manželů Vasulkových. Tento projekt je založen na práci s umělými neuronovými sítěmi zpracovávajícími obraz a zvuk a jeho výsledkem je mimo jiné web založený na vyhledávání pomocí piktogramů.

Projekt Wendy Coones (Danube University Krems) představila vzhledem k jazykové bariéře Kateřina Horníčková. Jedná se o management digitálních sbírek ADA a metatezaurus Media Art Research Thesaurus, vše založené na strategii společné archivace digitálního umění, na níž se podílí umělci, teoretici umění a uživatelé. Archiv digitálního umění je vytvářen na základě hodnocení digitálního umění mezinárodním výborem ADA.

Jan Skřivánek (Artplus) prezentoval databáze aukčních výsledků a děl nabízených v aukcích. Artplus sleduje dvacet aukčních síní a jimi nabízených uměleckých děl včetně opakovaných prodejů. Platforma umožňuje vyhledávání podle autorů, technik, aukčních síní atd. a je rozdělena na zpravodajskou, veřejně přístupnou část, a na samotnou databázi přístupnou předplatitelům

Eva Vele (Wikimedia Commons) představila tři projekty, a to Wikipedii, Wikimedia Commons a Wikidata, a nastínila GLAM spolupráci, která je v ČR zatím navázána s Muzeem východních Čech v Hradci Králové, s městem Prachatice a tamním muzeem. Názorně ukázala propojení všech tří projektů v rámci Wikipedie.

Tereza Škvárová (Otevřené sbírky) seznámila posluchače s projektem Otevřené sbírky, který od března 2020 (tedy v souvislosti s uzavřením sbírkotvorných institucí během první vlny pandemie koronaviru) mapuje digitalizaci a zpřístupnění sbírek v ČR. Na základě informací zveřejňovaných na webu jednotlivých muzeí a galerií, výročních zpráv i dotazníku rozeslaného 410 muzeím poskytuje databáze přehled o míře digitalizace v ČR. Tyto výsledky byly po roce aktualizovány a bylo konstatováno, že došlo k téměř dvojnásobnému nárůstu digitalizovaných děl. Většina digitalizovaného materiálu však není veřejně přístupná. Na základě dotazníku byly zjištěny hlavní důvody této situace, kterými je podle samotných institucí organizační náročnost digitalizace, nedostatek financí a technických znalostí, nedostatek personálu a v neposlední řadě také problematika autorského práva.

Na základě nastíněných projektů probíhala podnětná diskuze, z níž mimo jiné vyplynuly následující postřehy panelistů:

Digitalizace by sama o sobě neměla být cílem, ale prostředkem. Skutečným cílem snah o digitalizaci uměleckých, literárních a podobně. děl je zpřístupnění digitalizovaného materiálu veřejnosti a jeho další kreativní zpracování například v podobě projektů virtuální a rozšířené reality užité v muzejních expozicích (Miroslav Kindl). Jedním z hlavních cílů digitalizace je pak přilákání lidí do skutečných muzeí a galerií – takovým způsobem k digitalizaci přistoupilo amsterodamské Rijksmuseum, u něhož měly digitalizace a volné zpřístupnění digitalizovaného materiálu prokazatelně pozitivní vliv na návštěvnost muzea (Eva Vele). Digitalizace tak – možná paradoxně – vede k většímu ocenění samotného originálu a možnosti jeho přímého pozorování. Digitalizace dále může sloužit jako účinný analytický nástroj při studiu uměleckých děl (Jana Horáková). Zároveň bylo připomenuto, že jejím cílem není dlouhodobější uchování digitalizovaných děl, protože samotný digitalizovaný materiál je mnohdy křehčí než digitalizované objekty.

Digitalizace zároveň umožňuje komodifikaci umění. Digitalizování děl by však nemělo být vnímáno jako služba sama o sobě, ale je nutno o digitalizaci a digitalizovaném materiálu přemýšlet více koncepčně, uvažovat například o identitě návštěvníka muzea a webových stránek (Václav Janoščík). 

Na základě zkušeností se slovenským prostředím (Michal Čudrnák) bylo ilustrováno potřebné profesní složení týmu zabývajícího se digitalizováním uměleckých sbírek a bylo poukázáno na nevhodný trend řady institucí aditivně připojovat tyto týmy k oddělení marketingu či PR oddělení.

Problematika autorského práva značně omezuje možnost veřejného zpřístupnění digitalizovaného materiálu. Z toho mimo jiné vyplývá, že by se na projektech digitalizace měly podílet osoby s právnickou kompetencí. Zároveň bylo zdůrazněno, že je tato situace leckdy ovlivněna rezervovaným postojem jednotlivých sbírkotvorných institucí ke zveřejňování svých sbírek (Eva Vele). Poskytnutí přístupu kurátorům a umělcům k digitalizovanému materiálu by ovšem mohlo podnítit nový kreativní přístup k sbírkovým předmětům.

[AM & MM]