V souvislosti s kauzou ateliéru a landartového areálu se souborem plastik Aleše Veselého ve Středoklukách se Výbor uměleckohistorické společnosti připojuje ke stanovisku formulovanému prof. PhDr. Marií Klimešovou, Ph.D.:

Sochař Aleš Veselý patří k pozoruhodným osobnostem českého umění druhé poloviny 20.století. Nečekané úmrtí mu zabránilo uvážit, jakým způsobem zabezpečit areál svého ateliéru ve Středoklukách u Prahy, který nelze hodnotit pouze jako místo k práci sochaře, ale jako s rozvahou po dlouhá léta budované místo pro umístění umělcových nejzávažnějších prací. Jeho sochařské objekty jsou založeny na komunikaci s člověkem, který před nimi – anebo i uvnitř nich – vnímá jejich intenzivní obsah. Průnik osobnosti autora, díla a místa vytváří z areálu ve Středoklukách kulturní krajinu velké umělecké a lidské hodnoty a nezaměnitelného poselství.

Existují už výrazné příklady sochařských či malířských ateliérů, které díky zmiňované cenné symbióze výpovědí byly rozpoznány jako výjimečná místa a byly zachovány i po smrti umělce. Za všechny jmenujme alespoň asi nejznámější rekonstrukci ateliéru Constantina Brancusiho u Centre Pompidou, existuje ale také kupř. rekonstruovaný ateliér irského malíře Francise Bacona v Dublinu anebo pařížský ateliér sochaře Ossipa Zadkina. Před pěti lety byl v Národní galerii v Praze rekonstruován vídeňský ateliér sochaře Zbyňka Sekala, který je podobně jako Veselého areál ve Středoklukách rovněž možno pokládat za umělcův Gesamtkunstwerk.

České umění dvacátého století postihla řada krizových okamžiků, spjatých s pohnutými politickými událostmi. Nyní už třicet let intenzivně pracujeme na nápravě chyb, které postihly tvůrčí osobnosti v době totality a bránily českému umění stát se přirozenou součástí světové kultury. Naší povinností je vážit se umělců, kteří navzdory těžkým okolnostem vytvořili dílo, přesahující náš úzký místní kontext. Uchování areálu sochaře Aleše Veselého ve stavu, do kterého ho zkomponoval, jeho prohlášení kulturní památkou a zpřístupnění kulturní veřejnosti pokládám za samozřejmou povinnost našeho státu. Jeho zánik by byl vždy v budoucnosti hodnocen jako velká chyba.