Nejstaršími písemnými materiály, které Archiv Národní galerie v Praze uchovává, jsou doklady k činnosti pražských malířských cechů, jejichž počátky sahají hluboko do minulosti – nejstarší cechovní kniha malířů – a zároveň nejstarší cechovní kniha v pražském prostředí – byla vedena od roku 1348.
K prvnímu staroměstskému malířskému cechu přibylo v druhé polovině 14. století samostatné bratrstvo malířů na Novém Městě pražském, v roce 1674 se pak od staroměstských malířů oddělili malíři z Malé Strany a od té doby působily na území Prahy tři samostatné malířské profesní organizace, což byla poměrně unikátní situace v porovnání s jinými většími středoevropskými městy.
V průběhu staletí se v pražských malířských ceších soustředila většina osob, které se jakýmkoli způsobem živily malířskou prací – tedy malíři, štítaři (malíři pavéz, štítů, zbroje a domovních znamení), malíři na skle nebo iluminátoři, ale i příbuzní řemeslníci jako sklenáři, vyšívači (krumplíři), zlatotepci, pergameníci, řezbáři, nebo mědirytci. Pražské malířské cechy zrušil císař Josef II. v roce 1782. Po nástupu císaře Leopolda II. se malíři pokusili o obnovení své profesní organizace a do čela plánovaného společného pražského malířského cechu si vyvolili malíře a historika umění Jana Jakuba Quirina Jahna (1739–1802). Tento projekt ovšem skončil neúspěchem, malířský cech se znovuobnovení nedočkal. Díky Jahnovi se ovšem dochovaly materiály z majetku zrušených malířských konfraternit, které zakoupil v aukci. Ty se později dostaly s jeho písemnou pozůstalostí do Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie v Praze, a tvoří základ uvedeného fondu.
Ve fondu se v současnosti nalézá souvislá řada privilegií a statut pražských malířských cechů, dochovaných v podobě originálů i prostřednictvím pozdějších opisů, pamětní i účetní cechovní knihy a rozsáhlý spisový materiál. Ten zahrnuje osobní doklady umělců a korespondenci všech tří pražských malířských cechů, v níž lze najít známá jména jako Karel Škréta, Norbert Grund, František Xaver Palko, Kilián Ignác Dientzenhofer, Jan Jiří Bendl, Matyáš Gundelach a další. Jedinečné archivní prameny k vývoji (nejen) pražského výtvarného umění jsou nyní plně přístupné badatelské veřejnosti, jíž k orientaci ve fondu dopomůže nově vypracovaný podrobný inventář.
Radka Heisslerová, Archiv NG v Praze
