Dovolujeme si Vás informovat o programu odpolední odborné diskuze na téma Architektura muzeí a galerií: ideál versus realita, která proběhne v rámci letošní valné hromady UHS.
Valná hromada se uskuteční dne 31. května 2024 v přednáškovém sálu Národního technického muzea, Kostelní 1320/42, Praha 7. Registrace účastníků bude zahájena v 9:00, samotný program valné hromady v 9:30. V případě, že valná hromada nebude v uvedený čas usnášeníschopná, posouvá se začátek programu na 10:00. Odpolední program bude zahájen ve 13:30.
Architektura muzeí a galerií: ideál versus realita
Valná hromada UHS
31. 5. 2024, 13:30– 16:00
Vystoupí:
Alžběta P. Brůhová (ateliér Architektura II, UMPRUM)
Alexandra Kusá (ředitelka SNG v Bratislavě)
Marek Pokorný (ředitel Plato Ostrava)
Jan Randáček (Brusel, někdejší ředitel Oblastní galerie Liberec
Rostislav Švácha (historik architektury, FF UK v Praze)
Šárka Zahálková (programová ředitelka GAMPA, Pardubice)
Moderuje:
Terezie Nekvindová (VVP AVU – FF UK v Praze)
V České republice se stále nedaří, aby se stavěly nové budovy muzeí a galerií. Absence tohoto typu budov je škodlivá jak pro rozvoj architektury, tak i pro prezentaci umění. Poslední dobou však pro účely uměleckých expozic vzniká řada konverzí již existujících staveb. Jsou ceněné i kritizované, ale jejich obecnější reflexe chybí. V debatě se budeme ptát: Jaké požadavky má prostor současného muzea nebo galerie plnit především? Jak se liší nároky architektů*ek na jedné a muzejních a galerijních kurátorů*ek na druhé straně? Je výrazná architektura pro expozici vítanou výzvou, nebo naopak spíše sama exhibuje a vystavovanému nepomáhá? Jakými způsoby může budova muzea/galerie podpořit širší veřejnost v porozumění kultury? A je možné připravit takový prostor na budoucí podoby umění?
Rostislav Švácha, Architektura muzeí a galerií v České republice po roce 2010
V českých zemích se už dávno stalo zvykem upravovat pro muzejní a galerijní expozice staré stavby. Po roce 1989 se staly vzorovými výkony tohoto typu Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Arcidiecézní muzeum v Olomouci. Stavět pro tento účel nové budovy se však nedaří, je jich málo, absence tohoto typu novostavby je škodlivá pro rozvoj architektury. Autor už tento problém rozebral v roce 2010 v publikaci editora Ondřeje Jakubce Arcidiecézní muzeum na olomouckém hradě. Nyní stručně zmapuje, co se stalo za dalších 14 let, a to včetně neprovedených projektů (Plzeň, olomoucké SEFO) a ojedinělých realizací.
Alexandra Kusá, Navzdory všem/ prípad Slovenská NG
Príspevok reflektuje tému debaty a bude hovoriť aj o tom čo obnáša rekonštrukcia 1) zatracovanej a nenávidenej stavby z obdobia socializmu 2) verejnej kultúrnej inštitúcii v krajine s inak nastavenými prioritami 3) v termíne dlhšom ako „ľudský vek“.
Šárka Zahálková, Je bílá kostka přežitek?
Začalo to festivalem Automatické kulturní mlýny a iniciativou Mlýny městu. Již tehdy, v roce 2013, se formovaly ideje a možné vize proměny Automatických mlýnů do veřejného, kulturního a společenského prostoru. Od tohoto roku až prakticky do začátku stavebních prací se zde vystřídala a pracovala řada umělců a umělkyň v site specific kontextu. Nyní, v době, kdy dočasné a často nízkorozpočtové projekty plné entusiasmu, vystřídal provoz institucí, zůstáváme v jistém smyslu stále v site specific podmínkách. Ve svém příspěvku bych se ráda zamyslela nad vztahem hmoty, obsahu a ega. Je bílá kostka přežitek? Jaké jsou hranice adaptability současné a umělecké kulturní sféry a jejího provozu? A jak uvažovat o kulturně-umělecké instituci pro budoucnost?
Marek Pokorný, Shoda okolností
Do jaké míry architekta omezuje či inspiruje vyšší míra neurčitosti, tedy budoucích potřeb, podob a způsobů prezentace, přítomnosti a zprostředkování současného umění? Jaký způsob navrhování odpovídá takovému úkolu? Jaké je místo architekta v procesu vytváření prostorového zázemí pro současné umění? Zdánlivě klíčový faktor, tedy ztělesnění funkce definované ve vztahu k hodnotám, perspektivám institucionální praxe a sociálnímu kontextu, může ambicím architekta-tvůrce poněkud překážet, anebo se s nimi minout. Za zmínku však stojí také otázka politické vůle či nevole, komunikace na ose klient-investor-projektant-architekt-realizátor, zpožďování realizace či naopak tlak na její urychlení. Výhodou současného umění je ale fakt, že si nakonec dokáže osvojit jakékoli prostředí. Případová studie: PLATO.
Jan Randáček, Galerie v bývalých lázních
Oblastní galerie Liberec se dlouhodobě potýkala se špatným stavebně-technickým stavem svého sídla v Liebiegově paláci. Nedostatek výstavních prostor, nevyhovující depozitář, špatné nebo vůbec žádné zázemí pro návštěvníky i zaměstnance byly důvodem, proč galerie začala ve spolupráci se zřizovatelem hledat řešení. Výsledkem několikaletého úsilí byla trojstranná dohoda o přestěhování galerie do budovy bývalých městských lázní v Liberci. Příspěvek představí chronologii projektu, východiska, požadavky, výslednou realizaci a bude informovat o prvních letech provozu.
Alžběta P. Brůhová, What If Culture. Museum as a Laboratory of Society. The Next Generation Museum
Představení projektu What If Culture. Museum as a Laboratory of Society. The Next Generation Museum, v němž se studující v letním semestru 2023/2024 v Ateliéru architektury II – Future Architectures Platform na pražské UMPRUM (vedoucí Eva Franch i Gilabert, asistentky Alžběta Brůhová a Kateřina Vídenová) zabývali architekturou muzeí a galerií.