Fond Oldřicha J. Blažíčka v Archivu NG

Oldřich Jakub Blažíček (1914–1985) – výrazná osobnost oboru dějin umění druhé poloviny 20. století a syn akademického malíře Oldřicha Blažíčka (1887–1953) – po sobě zanechal rozsáhlou písemnou pozůstalost. Tu nyní Archiv Národní galerie v Praze zpřístupňuje badatelské veřejnosti.

Absolvent dějin umění a klasické archeologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy byl profesně spojen s několika významnými oborovými institucemi: kromě zmíněné uměnovědné katedry, odkud musel v roce 1951 z politických důvodů odejít, působil v knihovně Uměleckoprůmyslového musea v Praze, ve státní památkové péči a zejména v Národní galerii. V její Sbírce starého umění pracoval od roku 1966 až do své smrti. Ve všech těchto organizacích zanechal svou činností poměrně výraznou stopu.

Oldřich J. Blažíček u baziliky sv. Jiří na Pražském hradě, 1936

Blažíčkova písemná pozůstalost obsahuje osobní doklady, korespondenci (zpřístupněnou omezeně v souladu s platnou legislativou), rukopisy, tisky, výstřižky, fotografie a další dokumenty. Za zvláštní upozornění stojí například materiály k pražské katedře dějin umění nebo rozsáhlé množství fotografií uměleckých děl, míst i událostí. Největší část archivního fondu tvoří rukopisy, které představují všechny fáze přípravy odborného textu – od prvotních poznámek, přípravného a studijního materiálu, přes koncepty až po nejrůznější verze čistopisů studií i monografií. V řadě případů je uvedený materiál navíc doprovázen velmi zručnými Blažíčkovými kresbami.

Historikové umění na exkurzi během “kunsthistorického kongresu”, 1936

Představený archivní fond je bohatým zdrojem informací nejen k tématům Blažíčkova odborného zájmu, zejména baroknímu sochařství, ale s ohledem na značnou různorodost materiálu i k historii oboru dějin umění ve 20. století.

[thy – rh]

Blažíčkovy výpisy z Delineationes Sporckianae