Okolo osobnosti Oldřicha Jakuba Blažíčka se rozhostilo ticho, ticho, které je ale velmi hlasité, protože je poněkud nepochopitelné.
Oldřich Jakub Blažíček nebyl žádnou okrajovou osobností českého dějepisu umění. Naopak, jedná se o badatele, jehož publikace a v prvé řadě způsob výkladu jednoho z klíčových stylových období českého umění, doslova determinují všechny následující pokusy o jeho interpretaci. Každý text, který se nějak dotýká barokního sochařství v Čechách, ale i mnohé z textů věnovaných českému baroku obecně, se bez odkazování na Blažíčkovy práce zkrátka neobejde. Co je však ještě podstatnější, jeho badatelské výstupy, ale i výstavy a expozice, které v průběhu svého působení v památkové péči ale i Národní galerii dodnes určují „Tvář“ českého baroka“. A to přesto, že se jednalo o časově omezené „události“, od nichž nás dnes dělí už několik desetiletí.
Znovu tedy rozesíláme výzvu k účasti na konferenci o této osobnosti, protože se domníváme, že není možné pokračovat v dalším výzkumu o českém baroku, aniž bychom lépe rozuměli samotnému Oldřichu Jakubu Blažíčkovi.
